V lednu 2008 představil Klaus Schwab svoji vizi v eseji „Globální firemní občanství: Spolupráce s vládami a občanskou společností“, na kterou také v současné době navazují konkretizované požadavky fenoménu ESG.
O dopadech požadavků fenoménu ESG do fungování organizací jsou pořádány veřejné a odborné diskuse, jako např. Stálou konferencí českého práva v roce 2022, kdy lze uváděné příspěvky chápat jako prvky mozaiky veřejné diskuse o právu a které jsou i otevřeně nepozitivní, jako od Ing. Jiřího Pavla, ředitele odboru strategie Správy železnic, který uvedl:
"...Obávám se, že mnohé z toho, co se děje, není něco motivujícího, ale je to to nejohyzdnější sociální inženýrství, které si dovedeme představit. Měl jsem možnost se blíž seznámit s tím, jak funguje něco podobného, jako je to ESG, a to je ISO... Je to prostě kafkárna nebo Potěmkinova vesnice. Nic jiného to není... Zajímavé je, že všichni tak nějak cítíme, že v tomto ohledu je král nahý, že je to jakási součást vědomě organizované, sociální, ekonomické a filozofické sebevraždy, kterou Evropa činí, a přesto mě překvapuje, že jsou kvanta lidí, u kterých bych řekl, že povstali noví svazáci. Co je jejich hlavní symptomatika? Nemají smysl pro humor. Nikdy nemají smysl pro humor. Jsou zapáleni pro jakoukoliv hovadinu, jsou ochotni cokoliv zničit, jenom aby prosazovali skvělé myšlenky, jak tady zaznělo už dnes — dobrými (a dodávám: ale hloupými) úmysly do pekla je dlážděna cesta. Navíc tihle lidé ničí všechno rozumné kolem sebe, zejména když někdo není ochoten sdílet jejich fanatismus. V dnešní době, která je s ohledem na objektivní a tragické okolnosti dané válkou a energetickou situací, které u lidí způsobují úzkost, často bezradnost, beru všechny tyto kroky, které se dějí, jako ne hodné posměchu, ale hodné odmítnutí a zesměšnění. Jestliže se kolegové omlouvali za to, že nejsou pozitivní, já se za to rozhodně nechci omlouvat...“
Obdobně uvedl guvernér Floridy Ron DeSantis: „Rozšíření ESG v Americe je přímou hrozbou pro americkou ekonomiku, osobní ekonomickou svobodu, pro náš způsob života. ESG dává investiční rozhodnutí do rukou woke davu, který se snaží obejít demokratické volby a vnést politickou ideologii do investičních rozhodnutí, řízení firem a každodenního fungování ekonomiky.“
Nicméně velikost planety a její atmosféry je limitující skutečnost neodpovídající vizi nekonečného růstu, jak počtu lidí, tak jejich individuální rostoucí spotřebě. ESG limituje vyčerpávání přírody, společnosti a občanství stejně jako limitujeme v určité oblasti počet studní proti vyčerpání kapacity vodních zdrojů. Proč by mělo vadit, že se vedle finanční hospodářské uzávěrky vyhodnotí i nefinanční hodnotová uzávěrka? Fenomén ESG tak správně pohlíží na PŘÍRODU, SPOLEČNOST a OBČANSTVÍ jako na vyčerpatelná DATA a ne jako na WIFI zdarma, respektive fenomén ESG umožňuje kvantifikovat kořistnický vztah jednotlivců a skupin k ochraně přírody, sdílení solidarity a fungování společnosti.
Jeden z podle mě inspirativních českých osobností se světovým přesahem byl doc. Ing. Josef Vavroušek, Csc. (15.9.1944 - 18.3.1995), který vystudoval strojní fakultu ČVUT v Praze obor Ekonomika a řízení strojírenské výroby. Pracoval jako technik a systémový analytik a v letech 1975 - 1990 pracoval ve Výzkumném ústavu pro vědecký rozvoj. V březnu 1990 byl jmenován náměstkem Státní komise pro vědeckotechnický rozvoj odpovědným za péči o životní prostředí a v červnu 1990 se stal na dva roky ministrem životního prostředí. Publikoval pět knih, 40 studií a na 150 odborných článků, zejména z oblasti kybernetiky, teorie systémů, teorie rozhodování a péče o životní prostředí. Přednášel ve Velké Británii i USA a na konferenci OSN v roce 1992 navrhoval její principiální a funkční reorganizaci decentralizací. K tomuto tématu také jednoznačně uváděl:
"Dominantním vzorcem se stal kořistnický vztah k přírodě. Tento dosavadní vztah si ospravedlňujeme představou, podle níž příroda a vše přírodního původu má nižší hodnotu než to, co bylo vymyšleno člověkem a vyrobeno našima rukama. Podle této představy člověk přírodu svým přetvářením vlastně vylepšuje a zušlechťuje. Zapomínáme, že po technické stránce jsme sice schopni přírodu krok za krokem zatlačovat svými umělými výtvory, nejsme však schopni udržovat v chodu náš umělý svět poté, co by se zhroutily systémy přirozené."
Kdyby tento fenomén ESG nyní neexistoval, tak bych se sám vymezil nějakou obdobou, kterou bych vymyslel a definoval v daných třech oblastech, kdy by bylo:
Přírodní vykořisťování – neomezované vytěžování a drancování způsobující znečišťování a ničení životodárné přírody planety.
Sociální vykořisťování - neomezovaná imigrace a přerozdělování způsobující znečišťování a ničení životodárné kultury společnosti.
Občanské vykořisťování – neomezovaná byrokratizace a ignorance způsobující znečišťování a ničení životodárných svobod občana.
Limity růstu doplněné i o limity solidarity a limity občanské aktivity. Kdy je třeba se vyhnout okřídlenému citátu Margaret Thatcher, že "problémem socialismu je, že vám nakonec dojdou peníze jiných lidí", tzn. osobní i kolektivní daňově-dotační neutralitou. A stanovení míry maximální inkluze i integrace na jednoho občana a začleňovaného i míry jeho maximální ignorance. Respektive parafrází - "problémem ignorantství v demokracii je, že se vám nakonec vyčerpá a dojde dobrovolnictví jiných lidí" či Platónovské „Nakonec vám budou vládnout ti nejneschopnější z vás. To je trestem za neochotu podílet se na politice.“ Osobně věřím, že každý občan svobodné republiky má být jejím politikem i vojákem a za svůj život ji dát na „základních nepodmíněných povinnostech“ cca 2500 hodin svého času, jak jsem uváděl už v květnu 2016.
V 21. století ve 4. průmyslové revoluci jsme jako občané programátoři demokracie. Volíme si individuální „portfólio svobod s výnosy štěstí“. Jak uváděl Roger Scruton „základem společnosti jsou autonomní jednotlivci vstupující do vzájemných dobrovolných interakcí“. Nicméně demokracii lze zatím stále nazývat spíše soutěží populismů a jejich propagand, protože nevidíme, že by v politické soutěži zápolili precizní programy jen z čísel místo těch programů z marketingových hesel a frází.
Republika je stroj na svobodu a je třeba stále v každé generaci zvažovat ohrožení svobod ze strany absence i přítomnosti státu. Přesto společnost je více-generační problematika - "společnost je společenství mrtvých, živých a dosud nenarozených", jak uváděl Edmund Burke. A uvidíme jak se pohnou limity občiny a zda nás i v celkem blízké budoucnosti nečeká nějaké „zobčinování“ formou „kuponové de-privatizace“. A zda ESG nebude určitou sumou business plánů jednotlivců do oblastí limitované přírody, společnosti a občanské vlády – tzn. prakticky decentralizované plánování. Hrozbou je ale i potenciální totalitní triple dystopie jako z děl 1984, Brave New World a Fahrenheit 451.
Pro různé civilizace, které budou mít vždy různé pohledy na žebříček hodnot, může být ale i toto naopak dokonce stejným pozitivním hlasem a pilířem – např. hlasem a pilířem nejdominantnějších civilizací západní, čínské a islámské. A není vyloučeno, že absencí západního ESG nevznikne jiný konsensuální výsledek zbylých civilizací.
Západní svět se pak musí o to víc vyrovnat s hrozbou nutkání potřeby vzniku nějakého toho totalitního systému a je tak třeba pomýšlet na nějaký „asistenční algoritmus demokracie pro totalitu-nevidomé občany“. Stejně jako jsou zavrženíhodné postoje xenofobní, proti-menšinové a proti-muslimské i islamofobní, tak jsou zavrženíhodné i postoje oikofóbní, proti svobodě jednotlivce, proti-křesťanské a západofobní, nebo postoje jakkoli jinak fóbní, i proti svobodě v družstevním kolektivu, proti-čínské a sinofóbní.
Lze také diskutovat, zda např. motto Francie a její velké revoluce při nástupu občanské vlády "Svoboda, rovnost, bratrství", neupravit na „Svoboda, rovnost a sourozenectví“ či zda nedoplnit o jednoznačné anti-motto „Sebe-cenzura, pozitivní diskriminace a genderování“.
Otcové zakladatelé USA jasně uváděli, že „demokracie je vláda lidu, lidem a pro lid“ a ne naopak, že "demokracie je vláda nadlidu, podlidem a pro klid" či nějaké byrokratické, že „demokracie je vláda aparátů, aparáty pro aparátčíky“ či aktivistické, že „demokracie je vláda neziskovek, neziskovkami a pro neziskovky.“ Západ pak sice bude přirozeně stále obsahovat nejen exoty prosazující např. „volbu bezemisky místo missky“ nebo „boj proti přímořské chudobě a úzkosti a právo na pláž u moře“, ale i fanatiky a hooligeny, kteří fenoménu ESG příliš nepomohou, např.:
E - Zelení fanatici vs. ochránci přírody
S - Proti-imigrační fanatici vs. ochránci kultury
G - Internacionální fanatici vs. kosmopolitní občané
Přirozeně je třeba brát v potaz i tzv. Kobří efekt, Campbellovo pravidlo, Lucasovu kritiku či Goodhartovo pravidlo a kdyby se přesto pomocí fenoménu ESG nepovedlo dosáhnout udržitelných cílů OSN 2030, tak následným krokem nebude jejich změna, ale přijde kritika zneužívání a nedodržování této politiky ESG aparátčíky, aktivisty či prospěcháři zneužívající je pro svůj osobní prospěch či kamuflováním a švejkováním nějakými "green-washingy, solidarity-washingy či freedom-washingy" a prosazení např. návrhu cílů OSN 2045 pomocí "deaparátizace" při plnění totožných cílů. Stále totiž bude platit, že PŘÍRODA, SPOLEČNOST a OBČANSTVÍ jsou vyčerpatelná DATA a ne WIFI zdarma.
Zdroje:
Převzato:
Comments