Poprava Jana Husa vyvolala bojová tažení na obranu jeho morálního odkazu Husovými následovníky – kališníky (husity), jejichž hymnou byla píseň „Ktož sú boží bojovníci“ a centrem bylo nově založené město Tábor (podle hory Tabor v izraelské Galilei). Usilovali o reformu církve i křesťanské společnosti. Vycházeli z Viklefova učení a teze, že hlavou církve je Ježíš, nikoliv papež, a že jen ten tedy rozhoduje o tom, kdo bude spasen. Zastávali myšlenku, že před Bohem jsou si všichni rovni, před papežem nikoliv a tak požadovali rovnost i před zákonem světským.
Společným programem kališníků byly čtyři artikuly pražské, které požadovaly:
1. přijímání z kalicha (pod obojí způsobu),
2. svobodu kázání slova Božího,
3. církev zbavenou majetku a světské moci,
4. trestání smrtelných hříchů bez rozdílu postavení hříšníků.
Splněním těchto požadavků podmiňovala kališnická šlechta přijetí Zikmunda za českého krále. V jiných postojích se jednotlivé kališnické skupiny výrazně lišily, což bylo příčinou neshod a ozbrojených konfliktů mezi nimi. Kališníci odrazili všech 5 křížových výprav s řádově 100 tisíci bojovníky proti nim jako kacířům. Přičemž proti Mohamedánům bylo křížových výprav 9 s řádově 400 tisíci bojovníky. Současně rozšířili pojmy pro své inovativní zbraně jako pistol (píšťala) nebo howitzer (houfnice).
Comments