ROZHOVOR Myšlenky jsou mocnější než zbraně. Nedovolili jsme našim nepřátelům mít zbraně, proč bychom jim měli nechat myšlenky. Na tento Stalinův výrok si v souvislosti s navrhovanými a přijímanými zákony o omezování zbraní nebo cenzuře informací často vzpomene Josef Zbořil, koordinátor a garant pro české překlady amerického think-tanku Gatestone Institute. Až dosud jsme byli svobodná republika, což se pozná podle toho, že je plná necenzurovaných různorodých názorů včetně konzervatismu, menševického komunismu nebo náboženských obcí uznávajících vzájemnou toleranci.
Minulý týden publikoval americký think-tank Gatestone Institute stopadesátý článek v češtině. Vzhledem k tomu, že jsme před půlrokem vedli rozhovor k příležitosti roční existence jeho české mutace s padesáti články, je tedy tempo překladů nyní čtyřnásobné. Co jako garant a organizátor českých překladů děláte nyní jinak a jak se to promítlo do čtenosti?
Prapříčina je právě v uveřejnění toho zářijového rozhovoru v ParlamentníchListech.cz, díky kterému se mi pak průběžně ozývali čtenáři s nabídkou pomoci a náš původně šestičlenný tým dobrovolných překladatelů se rozrostl na devatenáct. Řádově pak 150 článků navštívilo na české verzi Gatestone Institute na 200 tisíc čtenářů. Je nutno ale připočíst i další zdroje, jako například že vybraných asi 50 článků uveřejněných na Neviditelném psu navštívilo na 250 tisíc čtenářů anebo že na blogu Libora Popovského, po mně nejstaršího a nejaktivnějšího z překladatelů, si lze přečíst jeho řádově 50 článků, které navštívilo na 70 tisíc čtenářů. Právě Libor Popovský mě z důvodu mé časové zaneprázdněnosti od letošního února, tedy po roce a půl, vystřídal na pozici koordinátora a garanta pro české překlady. A čeká na něj spousta perfektních článků od nejrůznějších autorů obohacujících veřejnou debatu určitě každý týden pořád opravdu hodně.
Kteří autoři z Gatestone Institute patří nyní mezi nejčtenější?
Z celkového počtu více než sto dvaceti se vybírá hodně těžko, ale určitě mezi ně patří Yves Mamou, francouzský novinář, který dvě dekády pracoval pro Le Monde. Khaled Abu Toameh, arabský muslim a oceňovaný novinář věnující se už po tři dekády palestinským záležitostem, publikující i ve Wall Street Journal, Sunday Times nebo Jerusalem Post. Potom novinářka Uzay Bulut, rozená turecká muslimka píšící o Kurdech a antisemitismu, nebo komentátorka a novinářka Khadija Khan z Pákistánu. Osobně oceňuji i články organizace Human Rights in China zmiňující, s čím se potýkají disidenti v Číně a jak je podpořil a inspiroval Václav Havel pro sepsání Charty 08.
Nicméně Václav Havel není jediná česká stopa na Gatestone Institute. Jaké reakce vzbudily články o českých prezidentských kandidátech Zemanovi a Topolánkovi, které si bylo možné na přelomu roku přečíst v angličtině?
Kromě zkráceného projevu Topolánka o neintegrovatelnosti práva šaría, založeného na nerovnosti, do našeho práva západního, založeného na rovnosti, a mého článku o Zemanovi jako bojovníkovi za pravdu, které měly v zahraničí nadprůměrný ohlas, si bylo možné v září 2017 přečíst i o „českém Trumpovi“ Andreji Babišovi nebo už v roce 2014 o exmuslimovi Lukášovi Lhoťanovi, poukazujícím na reálný stav české islamistické scény.
Václav Havel často polarizuje názory veřejnosti při hodnocení jeho historického odkazu. Vy jej hodnotíte pozitivně?
Oceňuji disidenta Havla, autora Moci bezmocných, Zahradní slavnosti, a řadil bych se mezi nositele jeho duchovního odkazu. Nicméně nenalézám moc pozitivního na jeho prezidentské kariéře a jsem často v názorovém střetu s modlářskými „havlisty“ typu Jakuba Jandy, Dominika Feriho nebo nositeli jeho majetkového a nyní kapitalizovaného odkazu. Duchovní odkaz disidenta Havla oceňuje každý obhájce svobodné republiky – u nás i v zahraničí.
Zdůrazňujete „svobodná republika“ – ta pro vás tedy asi není synonymem pro zmiňovanými „havlisty“ uváděnou „liberální demokracii“, že?
Ano, na toto názvosloví pozor. Opravdu pozor, co je nám vnucováno pod heslem „liberální demokracie“, o níž se nepochybuje a která se s každou dekádou či generací více a více liberalizuje do již dnes často neobhajitelných pozic a absurdit. My jsme „svobodná republika“ a ta se pozná podle toho, že je plná necenzurovaných různorodých názorů včetně konzervatismu, menševického komunismu nebo náboženských obcí uznávajících vzájemnou toleranci. A i díky Gatestone Institute si to uvědomuje stále více lidí.
Články s pozitivními ohlasy na jednom místě pro celé české politické spektrum od Havla přes Topolánka, Babiše až k Zemanovi, to nebývá časté. Nemůže tak Gatestone Institute přispět k tomu diskutovanému spojování rozdělené republiky?
Preferoval bych spíše pojem „bratrství“ nebo genderově „sourozenectví“ svobodných občanů a občanek. Rozdílnost čili diverzita je ve svobodných společnostech přirozená. Spojeni do jednotnosti jsou lidé jen v totalitě a (auto)cenzurované komunikaci. Varoval už před tím kritik „omezenosti institucionalizované“ i „omezenosti po institucionalizovanosti toužící“ Karel Kryl na počátku 90. let, když říkal, že: „… každá strana na světě chce 100 procent hlasů… V demokracii je silná opozice, která jí v tom zabrání… Opozice dělá ze strany – demokratickou stranu a nic jiného… Čím slabší vládní strana – to znamená, že má 50,001 procenta a opozice má 49,999 procenta, tak to je nejlepší vláda na světě, protože nikdo si nemůže dovolit dělat nějaké blbosti a zneužívat svojí moci. To je základ demokracie.“ Souhlasím s Karlem Krylem. A s výsledky volby prezidenta tak nejenže můžeme, ale i musíme být spokojeni.
Dá se ale taková rozdílnost vztahovat i na téměř společenské rozdělení mezi „pražskou kavárnu“ a zbytek republiky?
Tuto rozdílnost bych viděl jako přirozenou a popsal ji pěkně i jeden z prvních sociologů, Ibn Chaldún, v období islámského zlatého věku. Historický proces vývoje lidské civilizace jím byl chápán jako konstantní cyklická změna vlivem interakce dvou skupin: „metropolitní“ – obyvatel měst a chráněných míst s usedlým způsobem života s možností rozvinutí kultury, vědy a civilizace, ale s nízkou solidaritou, soudržností a bojovností, a „venkovské“ – kočovníků a beduínů žijících kočovným a pouštním způsobem života včetně venkovanů, kteří mají drsnou povahu a jsou nepřátelští k civilizaci, ale mají nezkažené ctnosti, kmenovou soudržnost a bojovnost.
Co říkáte na současné navrhované a přijímané zákony, kdy po silně diskutovaném omezování zbraní přichází ještě diskutovanější cenzura informací na sociálních sítích z důvodu tzv. fake news?
Připomíná mi to Stalinův totalitární citát: „Myšlenky jsou mocnější než zbraně. Nedovolili jsme našim nepřátelům mít zbraně, proč bychom jim měli nechat myšlenky.“ Osobně důvody, proč být ozbrojen, proč komunikovat jakékoli myšlenky nebo i co si myslet o informacích a dezinformacích v médiích a novinách, hledám naopak v citátech svobodomyslných amerických otců zakladatelů jako Jamese Madisona, který řekl, že „... člověk je majitelem svých názorů a má svobodu je komunikovat“.
Ve svých článcích poměrně často citujete. Můžete tedy pro čtenáře na závěr uvést vaše oblíbené citace ohledně svobody slova nebo o těch zmíněných médiích a novinách?
Ano, to je pravda. Citáty mám rád a na závěr jsou často vhodné. Takže kromě citátu George Orwella, který řekl: „Pokud svoboda vůbec něco znamená, znamená, že máte právo říct lidem to, co nechtějí slyšet“, mám rád klasiku od Thomase Jeffersona:
„Inzerce je nejpravdivější částí novin.“
„Člověk, který nečte vůbec nic, má lepší vzdělání než člověk, který nečte nic jiného než noviny.“
„Žádná vláda by neměla mít cenzory. Kde tisk nemá svobodu, nikdo jiný ji nikdy mít nebude.“
„Naše svoboda je závislá na svobodě tisku a ten nemůže být omezen, aniž by byla ztracena.“
Comments