Ve 20. století Friedrich Hayek (1899-1992) varoval, že přehnaná státní kontrola ekonomiky vede k postupné ztrátě svobody a nakonec k totalitě. V digitálním věku čelíme podobnému nebezpečí – ale ne v podobě státního plánování, nýbrž prostřednictvím umělé inteligence a datové kontroly.
Hayekova Cesta do otroctví (1944) byla varováním před ekonomickým plánováním, které podkopává individuální rozhodování. Dnes se však musíme ptát: Nestáváme se obětí digitálního plánování? Nepřevzali algoritmy roli, kterou dříve měli centrální plánovači?
Hayek argumentoval, že když stát řídí ekonomiku, bere lidem možnost svobodné volby. Dnes tuto úlohu přebírají technologické korporace a státní dozorčí orgány – pomocí dat a algoritmů řídí naše rozhodování, preference i chování. Sociální sítě formují veřejné mínění tím, že personalizují obsah na základě našich minulých interakcí. To omezuje naši schopnost objevovat nové perspektivy. Velké technologické firmy nastavují hranice toho, co vidíme, co kupujeme a dokonce i jak přemýšlíme. AI modely předvídají naše chování a postupně omezují naši autonomii, protože volíme pouze mezi možnostmi, které nám jsou předloženy.
Stejně jako v plánované ekonomice státní úředníci nemohli efektivně řídit potřeby milionů lidí, AI modely nejsou schopny chápat lidskou jedinečnost. Přesto jim stále více delegujeme odpovědnost:
Algoritmy dnes rozhodují, komu se dostane lékařská péče, kdo dostane půjčku nebo práci.
Státy i korporace zavádějí systémy sociálního kreditu a hodnocení reputace na základě chování občanů.
V některých zemích se automatizované právní systémy pokoušejí řešit spory bez lidského soudce.
Tento posun od asistence k diktátu je klíčový. Nejprve nám AI pomáhá, ale pokud ji necháme příliš rozhodovat, můžeme ztratit kontrolu nad vlastním životem. Pokud kombinujeme digitální dohled, AI-driven propagandu a automatizované rozhodování, výsledkem může být nová forma totality – "kyber-otroctví". Zatímco ale dříve bylo možné utéct z represivního režimu do svobodnější země, v digitálním světě je únik mnohem složitější. Pokud AI monitoruje každou transakci, každý pohyb i každou konverzaci, kde je hranice mezi bezpečností a absolutní kontrolou? Pokud státy a korporace mohou cenzurovat, banovat nebo „vymazat“ jedince z digitálního prostoru, neznamená to nový druh digitálního vězení? Budoucnost nemusí být totalitní v klasickém smyslu. Místo diktátora s uniformou nás mohou řídit algoritmy, kterým už nerozumíme.
Stejně jako Hayek viděl řešení v tržní ekonomice a individuálních svobodách, musíme v digitální éře chránit právo na anonymitu (možnost používat internet bez neustálého sledování), chránit svobodu volby (nenechat AI rozhodovat za nás v klíčových aspektech života), chránit decentralizaci moci (snížit monopol velkých technologických firem a podporovat otevřené technologie) a ochraňovat se proti digitální manipulaci – vyžadovat transparentnost algoritmů a právo na jejich audit.
Buď se podvolíme digitálnímu plánování, nebo nastavíme hranice AI a technologické kontroly. Pokud nebudeme jednat včas, cesta do kyber-otroctví může být stejně nevyhnutelná, jako byla cesta k totalitním režimům 20. století. Přišel čas se ptát: Kdo opravdu řídí naši realitu – my, nebo algoritmy?
Převzato:
Comments